Nejsou to jen psi. Také klasické kočky domácí jsou šlechtěny pro speciální účely. Zatímco u psů se šlechtit začalo především z pracovních důvodů, u koček jsou ty důvody především estetické. Ano, plemena koček jsou definována zejména vzhledem, přestože se každé samozřejmě pojí i se zvláštním typem chování a specifickou povahou.
Plemena psů a plemena koček
Plemena psů vznikala dle potřeby člověka. O tom vypovídají ostatně i názvy skupin plemen, jako jsou: ovčácká, pastevecká nebo honácká plemena, slídiči, honiči, barváři (stopaři) aj. Také plemena koček jsou rozdělena do skupin, také v tomto případě hovoří názvy sami za sebe: perské a exotické kočky, polodlouhosrsté kočky, krátkosrsté a somálské kočky, siamské a orientální kočky.
Perská kočka
V žebříčku těch nejoblíbenějších kočičích plemen zaujímá dlouhodobě výsadní postavení perská kočka. A to i přesto, že je tato kočka kvůli husté srsti náročná na péči a extrémně krátký čumák jí způsobuje nemalé potíže. Na druhé straně má tato kočka roztomilý až dětinský výraz. To je nejspíš důvodem, proč si získala tolik příznivců. Dříve perské kočky oceňovala především šlechta, dodnes jsou považovány za ušlechtilé plemeno. Perská kočka je také jedním z nejstarších čistokrevných kočičích plemen.
Co dělá plemeno atraktivní?
Kočku dělá kočkou především její srst. Dalo by se říct, že čím výraznější, tím lepší. Nejoblíbenější kočičí plemena spojuje jeden charakteristický znak. Tím je právě nepřehlédnutelná srst. Nejenom perská kočka, také mainská mývalí kočka, norská lesní kočka nebo ragdoll zaujmou mohutnou srstí, která kočce dodává majestátný vzhled. I britská kočka je typická hustou srstí, přestože na rozdíl od mainské, norské lesní kočky nebo ragdolla nemá tak dlouhé chlupy.
Výjimkou potvrzující pravidlo je sphynx – jedna z mála bezsrstých koček. Ale pozor, to, že sphynx nemá chlupy, neznamená, že je méně náročná na péči. Naopak, její kůže produkuje tolik mazu, že je třeba ji koupat častěji než kočky huňaté.
