Dříve jsem si myslela, že hokej je, jako většina sportů, spíše doménou mužů. Pokud se jedná o hraní hokeje přímo na ledové ploše, pak tomu tak je. Tam jsou muži v převaze. Ovšem co se zájmu o tento sport týče a řady fanoušků, tak už dávno není hokej jen mužskou záležitostí. Dámy nejen že si tento sport oblíbily, ale dokonce v lásce k hokeji někdy trumfnou i své protějšky.
Na fešného a vypracovaného sportovce, o které není v hokeji nouze, se nám dobře kouká.
To ale určitě není jediný důvod, proč se nám hokej líbí. Mnoho žen upřednostňuje hokej před fotbalem. Hokej je rychlejší a dynamičtější. A tak nejen že mnoho žen hokej sleduje a fandí, ale zná pravidla a nejrůznější zajímavosti. Zkrátka i my ženy umíme „žít hokejem“.
Hokejová velmoc
Nemalý podíl na celkové oblibě tohoto sportu u nás má jistě fakt, že se nám v hokeji daří. I přesto, že každé mistrovství a různé turnaje vždy nevyhrajeme (to asi ani nejde), jsme dobří. Na to, že jsme relativně malá zemička, jsme hokejovou velmocí. Český hokejový zázrak se u nás dědí.
Záhada, proč země, která nemá led a sníh ve městech déle než týden, konkuruje zemím jako Kanada, Švédsko, Finsko nebo Rusko spočívá právě v hokejovém umění a dědictví.
Jak jsem se stala fanynkou hokeje
Já osobně se považuji za hokejovou fanynku a při každém MS i jiných mezinárodních utkáních držím našim poctivě palce. Nebylo to tak ale vždycky. Až do zlomového roku 1998 mi hokej zas tak moc neříkal. Při MS jsem sice také občas mrkla na obrazovku, ale to bylo asi tak vše.
Zásluhu na mé lásce k hokeji má bezesporu úspěch našich hokejistů v Naganu.
V roce 1998 jsem končila devátou třídu ZŠ a asi nikdy nezapomenu na fantastický postup našich, zakončený napínavým finále s Ruskem, kdy rozhodl o našem zlatém triumfu jediný gól. Možná to bylo i tou atmosférou, kdy se ve školách prakticky přestalo učit, a sledoval se hokej.
Když jsem viděla ty úžasné a napínavé momenty, gólové parády a precizní výkon Dominika Haška, zamilovala jsem se. Hokej si mě prostě získal. Líbilo se mi, jak v Čechách prožíváme hokej a fandíme.
Ta naše povaha česká a hokejová
Jako bychom v tu chvíli byli jeden. Snad proto, mi to někdy připomíná naši českou povahu. Pokud o nic nejde, nevšímáme si toho. Pokud se nedaří, tak brbláme a nadáváme, ale pokud jde do tuhého, tak se umíme semknout. Naše hra na ledě je někdy dost opatrná a rozjezdy nemíváme až tak excelentní. Pokud jsme v pozici favoritů, je to zdá se těžší, než být v roli outsiderů. Jsme však učenliví, pilní a schopní ledacos zvládnout. Kromě naší učenlivosti máme i zdravou dravost. Dokážeme zabrat a mít překvapivý finiš. A máme i něco navíc- naši hokejisté umí dát do hry srdce a tím se vítězí.
Takže: Hoši do toho!