Životní styl

Asertivita není agresivita

Asertivita je schopnost prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem. Považuje se za důležitou komunikační dovednost. Často se překládá jako sebeprosazení. Asertivita je souhrnem zásad komunikace a zároveň i přístupem k životu. Autorem metody asertivního tréninku je Američan Andrew Salter. Své žáky učil spontánním reakcím, přiměřenému projevu emocí a umění stát si za svým. Cílem je mimo jiné rozpoznat a zastavit manipulativní chování.

Co je to asertivita?

Jako komunikační styl a strategie se asertivita liší od agrese i pasivity. Pasivní řečníci nebrání svoje vlastní názory a dovolují tak agresivnějším lidem, aby je poškodili či manipulovali. Také většinou nezkoušejí přesvědčit někoho o svém stanovisku. Na druhé straně agresivní lidé nerespektují názory ostatních a jsou ochotni je i poškodit. Osoba, která komunikuje asertivně, se nebojí vyslovit svoje myšlenky, ani přesvědčovat ostatní, ale respektuje ostatní a jejich stanoviska. Proti agresivním útokům se však brání. Asertivně lze řešit problémy, vysvětlit žádoucí, nezbytné postupy, vyslovovat přání, hodnocení a ocenění. Znalec asertivity má umět přirozeně projevit své emoce. Má dokázat spontánně reagovat, má umět dávat najevo svá přání a požadavky. Má dokázat sdělit své jasné stanovisko, nemluvit mlhavě a jen napovídat chytrému. Umí oponovat. Říká ne na nepřijatelné požadavky. Asertivita je jednoduché, jasné, přehledné sdělování a požadování.

Jak být asertivní

Ne vždy je prohrou, co vypadá na první pohled jako ústupek. Asertivní ženu nemusí představovat bojovná Amazonka, ale také bytost, která svým jednáním působí na první pohled křehce a žensky. Taková moudrá Šeherezáda z pohádek Tisíce a jedné noci, která se pasivně nepodřídila svému krutému údělu, ovšem ani nezvolila otevřený boj proti sultánovi, je příkladem dokonalé asertivity
v ženské podobě. Není tedy prohřeškem proti asertivitě, pokud se rozhodneme jednat v určité situaci zdánlivě neasertivně za předpokladu, že jsme se tak svobodně rozhodli a takzvaně „víme, co děláme, Jsme to my, kdo rozhoduje, a samozřejmě neseme za své rozhodování plnou odpovědnost.

– Asertivita by měla zlepšit vaši schopnost brát věci s nadhledem, ale i jednat a vyjednávat, nebát se, nerozčilovat se.
– Asertivní je upoutat pozornost tam, kde je toho třeba a kde to považujete za nutné.
– Asertivně lze řešit konflikty bez trpkosti a dávat chybujícím možnost napravit jejich chybu.
– Asertivně je možno bez pocitů viny sdělovat nepříjemná rozhodnutí.

Typy asertivity

Empatie znamená vcítění do druhého. V této formě asertivity je místo pro pochopení, akceptování druhého člověka, ale také plnění povinností a naplnění vlastních zájmů. Jisté je, že „muž je v některých situacích jako pařez“, jak pravil Dostojevskij, a chybí mu schopnost vcítění. Pro ženy z toho plyne ponaučení, že lépe je o této skutečnosti vědět, než naivně očekávat, že pokud vás partner miluje, tak přece musí tušit, co si právě přejete. Netuší, a pokud mu to jasně nesdělíte, ani tušit nemůže, aniž by to byl od něj zlý úmysl.
Vyžaduje- li to situace, je možné také asertivitu stupňovat. Je-li nám vyhověno, okamžitě přestáváme vyvíjet nátlak. Jde nám o věc, ne o to protějšek zničit.
Konfrontace–  V tomto případě pojem konfrontace neznamená vždy střet, ale poukaz na rozpory mezi slovy a činy. Neútočíme, jen žádáme nové, doplňující informace. Hovoříme klidně, věcně, nevzrušeně. Tam, kde se náznak střetu objevuje, zdůrazňujeme svou snahu po domluvě.
V případě negativní asertivity by byl zřejmě přesnější daleko název „pozitivní komunikační reakce na negativní kritické výroky okolí“. V tomto případě souhlasíme s kritikou, ale nenecháme se jí zaskočit. Jsme velmi sebekritičtí sami a tím snižujeme agresivitu kritika, který čekal spíše výmluvy.
Selektivní ignorování“-Jde o asertivní schopnost pominout situace, kdy se náš protějšek jednoznačně chová se zcela nemožně a nejrozumnější je to, co se stalo „nevidět, neslyšet“. Toto umění využijeme zejména v situacích, kdy se protistrana sníží k urážkám a chování „pod úroveň“. Lze použít také v kontaktu s podnapilým člověkem.

Nikdo jiný než my sami nemůže hodnotit to, co opravdu chceme, děláme, oč usilujeme. Pokud tak činí, promítá do svého hodnocení vlastní postoje. Tak nám vlastně podstrčí něco, co není naše. Pod tlakem rádoby vychovatelských pravd si leckdy necháme namluvit věci, jež nám komplikují život a rozhodování o něm. Máme vždy plné právo rozhodnout, zda budeme v danou chvíli a s danou osobou jednat asertivně, nebo ne. Co je důležité mít na paměti, je cíl, tedy čeho svým jednáním chceme dosáhnout. Nebojte se tedy být sami sebou a jednat asertivně.

 

Zdeňka Tomášková

Mám ráda své nebližší, přátele a všechny báječné lidi, které potkávám. Také knihy, muziku, filmy a spoustu dalších věcí.. Ráda píšu a věřím, že dobrý článek může zaujmout, potěšit či inspirovat. Pokud se mi něco ze zmiňovaného povede, budu jedině ráda :)

Mohlo by zaujmout...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

thirteen − four =